close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4. Kapitola - Záchranná mise

27. června 2007 v 16:35 | Cirilla Riannon |  Veretův podivuhodný sen
V pořadí již 4. kapitolka, která nese název Záchranná mise.....(Všechno se to tak trochu komplikuje...)

"Mám nápad," vyhrkla po chvíli Sila, "proč mě to jen nenapadlo dřív."
To by mě tedy zajímalo jaký, pomyslel si Veret, doufám, že to nebude zase něco tak šíleného jako je bořit se křovím.
"Tak povídej," vyzval ji, "Jsem vážně zvědavý, co si vymyslela tentokrát."
On mne snad nikdy nepřestane peskovat. Vždyť se mu celou dobu snažím pomoct. Vůbec jsem ho nemusela vyvést s té mezery. Ach jo, vděčnosti se člověk nikdy nedočká!
"Jestli na mne hodláš být pořád takhle hrubý, tak už ti nic neřeknu." Zlobila se Sila.
"Tak promiň," omlouval se Veret. Možná jsem to vážně trochu přepískal, pomyslel si, vždyť je jediná koho tu znám, a kdo mi je ochoten pomoci.
"Jaký je tedy plán?"
"No, předtím sem si to vůbec neuvědomila, ale táta mi dal takovou zvláštní věcičku, když mě nechával v té mezeře," začala Sila. Její ruka jemně sjela pod její šaty a v okamžiku už se vracela zpět s černým kolečkem.
"Co to jako je?" zeptal se Veret. "Nevypadá to na to, že by nás to mělo zachránit."
Už je zase hrubý, povzdychla si v duchu.
"Říká se tomu Spása zasvěcených," snažila se mu to objasnit, "když to takhle chytím a třikrát s tím vyhodím do vzduchu, mělo by se to aktivovat."
Přistoupil blíž k ní, oba se pozorně zahleděli na černou věc v její dlani.
"Aktivovat?" nadhodil Veret, "Co to přesně znamená?"
Sila se zamyslela. "No, myslím, že by to měla vyslat něco jako signál. Prostě by měla přijít pomoc."
Veret si oddech. Konečně pomoc. Budou zachráněni. Odstoupil o několik kroků dál, připraven na to, co všechno by se mohlo přihodit.
"Tak začni," vyzval ji odhodlaně.
Sila se znovu podívala na onu věc v dlani. Vypadala nejistě.
"Nikdy sem to nezkoušela." Hlesla, "ale jdu na to." Už neváhala. Vyhodila to do vzduchu, jednou, dvakrát, třikrát - oslepil je záblesk jasně zeleného světla. Chvíli nebylo nic vidět. Nic slyšet ani nic cítit. Jako by chvíli vůbec neexistovali. Pak ucítili náraz a oba se prudce svalili na zem….
Veret otevřel oči. Už byl klid. Všechno ho bolelo od silného pádu na zem. Rozhlédl se kolem.
"Silo," volal, "kde jsi?" Začínal být nervózní. "Silo….silo….silo." ozvěna se rozléhala široko daleko.
"Verete?" odpověděl mu slabý hlas, "Co se to stalo?"
Veret zpanikařil. "Ty to nevíš! A jak to mám proboha vědět já!"
Pokusil se postavit. Nohy ho sice moc neposlouchali,ale po nějaké chvíli se mu to přece jenom podařilo. Dobelhal se k Sile, která také ležela rozpláclá na zemi a pomohl jí vstát.
Když se oba konečně postavili pevně nohy, naskytnul se jim nečekaný pohled.
"Ehm….Silo, co to je? Vykoktal ze sebe Veret.
"To je město…. Které jsme hledali."
"Ale jak je to možné?" nechápal Veret.
"Asi jsem si špatně vyložila tu pomoc. Vypadá to, že ta slibovaná záchranná mise byl vlastně transport sem."
Před nimi se rozprostíralo velkolepé město obehnané silnými hradbami. Všude vykukovalo spoustu malých i velkých věžiček. Byly zalité slunečním světlem a díky stříbrným střechám jiskřili krásou. U hlavní brány stálo několik stráží. Na kamenité příjezdové cestě stály desítky povozů, které zaplavovali město, čekajíc na pravidelnou kontrolu stráží.
"Ale na druhou stranu," pravila zasněně Sila, " dostalo nás to domů...."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama