close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2.kapitola - Změna plánu

13. července 2007 v 23:37 | Cirilla Riannon |  Z kraje Valionského...
Mno, takže další pokráčko povídky "Z kraje Valionského". Na 2. kapitolu jste si tedy musely chvíli počkat, ale myslím, že to stálo za to...

…Mládenec v dobře střiženém kabátci, který ji do kočáru přizval se usadil naproti ní a hleděl na ni upřeným pohledem. V jeho zelených očích se leskly ty její, jakoby se spojili v jedinou bytost. Obličej mu lemovali dlouhé černé vlasy a dalo by se říci, že je velmi pohledný.
Teprve až po chvíli prolomila ticho Adrya. "Vznešený pane, jak jsem si zasloužila takovou poctu cestovat s vámi?"
"Pocta je to pro mne. Taková spanilá kráska se přeci nebude trmácet míle sama."
Adrya zčervenala.
" Mám dojem, že jsem se ještě ani nestačil představit," řekl cizinec. "Mé jméno je Kerdet."
Jeho tázavý pohled jí napověděl, že nyní je řada na ní.
"Jmenuji se Adrya. A velmi vám děkuji za svezení."
"Není třeba děkovat, má milá. Je naší povinností pomáhat bližním. Tak za dvě hodiny dorazíme do Valionu."
"Až za dvě hodiny?" zděsila se Adrya.
"Proč se hněváte? Kdybyste to šla pěšky, byla byste na cestě možná týden."
Zčervenala ještě více, teprve nyní si uvědomila svojí neomalenost.
"OH, promiňte."
Mírně sklonila hlavu a snažila se na něho nedívat, aspoň na chvíli se odpoutat od toho jeho pohledu, ale i když se na něho nedívala, cítila jeho pohled všude. Začínala se cítit nepříjemně, nejraději by ihned vystoupila, ale nechtěla Kerdeta urazit, když byl tak milý a vzal ji do kočáru.
Jeli takto nějakou dobu, možná hodina, možná už i dvě, nevěděla, čas ubíhal jinak a ona ztratila přehled. Letmo vykoukla z okénka, aby se podívala na ubíhající krajinu, pak si ale všimla odbočky doleva, která se pyšnila cedulí Valion. Kočár ovšem kodrcal pořád rovně a vzdaloval se od vytouženého místa.
"Kerdete," vykřikla Adrya, "vždyť jedete špatně!"
"Ale nejedu, má milá, mé plány se trochu změnily!"
Adrya se vyděsila ještě více. Musím se okamžitě dostat pryč, pomyslela si. Prostě musím. Srdce ji divoce bušilo a vlna adrenalinu byla na hraně. Začala kopat a mlátit kolem sebe rukama, ale Kerdet byl o mnohem silnější než ona. Snažila se dostat ke dvířkům a otevřít je, v nejhorším i vyskočit ven, ale ani tohle se jí nezdařilo. Kerdet ji jednou ranou srazil na sedadlo a tvrdá rána do temene jí omráčila natolik, že omdlela a jemně se sesunula na prostor pod sedadlem.
"Promiň, má milá," zašeptal Kerdet nad jejím bezvládným tělem, "ale já mám jiné plány!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama