Po delší době přináším zase další nášup. Ti co zbožňují Kerdeta se konečně dočkaly. Je to jen taková kratší kapitolka, jako obvykle :D
Jak dlouho už asi utíkám, napadlo ji. Všude byla pořád tma, opuštěná chodba se zdála být nekonečná. Ozvěna jejích kroků se ozývala stále hlasitěji. Mimo ní bylo ale jen ticho a ostrý zvuk vlastního srdce, který jí alespoň naznačoval, že ještě pořád žije. Oblečení měla rozervané na kusy, doteď si to ani neuvědomila, muselo se roztrhnout při zápasu s Kerdetem ještě v kočáře. Teprve nyní ji došlo v jak je asi zuboženém stavu, nyní když utíkala do neznáma se teprve začal projevovat její stav. Z jejího těla lil studený pot, bolelo ji za krkem, od silného úderu, který před několika hodinami utrpěla.
****
Do vězeňských cel vedlo víc tajných chodeb, což Adrya samozřejmě nemohla vědět, ale pán tohoto domu se tu dobře vyznal. Jakmile zaslechl křik, okamžitě poznal, že to je křik jeho vlastního syna a nikoliv jeho oběti, běžel jedním s tajných tunelů přímo do sklepení, kde se nacházel Kerdet. Když dorazil na místo a uviděl ho nataženého na zemi, v naprostém klidu se posadil před zamčené dvířka klece a vyčkával na další reakce svého syna.
Jakmile si Kerdet uvědomil přítomnost svého otce, ze všeho nejvíce si přál, aby se byl nikdy raději nenarodil. Vždycky se před otcem cítil jako naprostý slaboch, ale nyní to tak doopravdy bylo, a Kerdet to moc dobře věděl.
"Otče, je mi to líto. Zklamal jsem tě."
"Zklamal si sám sebe," odvětil naprosto klidným hlasem Noel, "podívej se na sebe! Jsi ubožák. Nezvládneš ani jednu hloupou holku! "
Kerdet seděl tiše a jako obvykle poddajně poslouchal kázání a urážky svého otce.
"Jestli ta holka uteče, jsme v pěkný kaši! Vyzvoní všem kdo ji to udělal a co sis proboha myslel! Že ti ještě poděkuje, nebo co?! Pudeš do lochu, abys věděl, a až se tady o tom proflákne, co se tu všechno děje, tak tam nejspíš půjdeme oba!
"Otče, pusť mě! Dej mi ještě šanci, napravím svou chybu, chytím ji! V Kerdetově hlase zněla naprostá vyrovnaná jistota. "jde o naše přežití a já to tentokrát nezkazím! Slibuji."
Noel jedním pohybem ruky zajel pod svůj plášť a v příštím okamžiku už jí vyndával s náhradními klíči. Jedno otočení a dvířka se konečně otevřela.
"Máš poslední šanci, synu! Jestli ti nevyjde ani tento pokus, tak to vezmu do rukou já sám!"
Kerdet vzhlédl, v jeho očích to podivně zajiskřilo. Vyzařoval to, co si Noel vždycky přál vidět u svého syna. Odhodlání a Jistotu.
Otočil se a rychlým krokem se vydal do temného tunelu, kterým před nějakou chvílí vyrazila na zběsilý útěk jeho nejnovější oběť…Adrya.
****
Že by to byl závan čerstvého vzduchu. Ano, určitě, nebyl to jen pocit, je to skutečnost! Přece jen ten tunel jednou končí. Na chvíli se zastavila a hluboce se nadechla. Je už blízko. Opřela se o zeď a konečně trochu odpočívala, jestli se to tedy za odpočinek dalo vůbec počítat. Setřela si z obličeje pot a klesla do kolen.
Ne! Musím jít dál! Přemlouvala se v duchu. Ještě s toho nejsem venku. S velkým úsilím se opět zvedla a vydala se znovu na cestu.
Po chvilce, slabých deseti minutách, opravdu narazila na zdroj toho čerstvého vzduchu. Přímo na konci tunelu stáli staré pootevřené dveře, s kterých prosvítalo sluneční světlo a proudil jemný větřík. Otevřela je a vylezla ven. Nic se nestalo, všechno bylo v naprostém pořádku, jako by se vůbec nic nedělo, jako by nebyla na útěku o holý život. Nic. Stála na rozlehlých travnatých pozemcích, nějaké zahradě. Všude kvetlo mnoho květin, rostly tu překrásné mohutné stromy, jako obrázek s pohádky. Pak si všimla, k čemu ty pozemky náleží. Obrovský starý hrad, který zabíral skoro celý její výhled se tyčil přímo za ní.
Byla jsem na hradě? Strašidelné.
Vyrazila dál, proplétala se mezi stromy a rozhlížela se kolem. V dálce rozpoznala nějaké hory a všude bylo spoustu lesů. Absolutně netušila, kde by mohla být, ale jedno věděla, rozhodně se od svého cíle, totiž Valionu, vzdálila na několik mil, protože pokud věděla, v širokém kraji kolem Valionu žádné hory nebyli. Jak dlouho jsme sem vlastně museli jet, napadlo ji. Jsem tu sama. Pocit zoufalství se znovu začal vkrádat do jejího srdce. Musím vymyslet nějaký plán.
Vběhla do lesíku a začala si hledat nějaký příhodný úkryt.








Kerdet, to mi něco připomíná =) hrad, klec, příkop... =)))