1. kapitola, této ehm, velmi zvláštní povídky.
O sedmnáct let dříve...
"Mlha. Všude je stále jen mlha," uvažovala nahlas. "Jde z toho trochu strach. Tady v tomto zapadlém kraji. Navíc ještě k tomu ten pohled na hřbitov," otřásla se. Nechtěla tu zůstat dlouho, za žádnou cenu. Běhal jí tu z toho mráz po zádech, daleko odloučená od rodiny i od přátel se jí pomalu začínala zmocňovat stísněnost a zoufalství. Jenomže nemohla jen tak odejít, sbalit si svých pár věcí do ranečku a opustit Malý Visánek. To nešlo, navíc teď, když byla těhotná, skoro už před porodem. A hlavně on by ji našel. Ano, "on"! Věděla to, přemýšlela nad tím každý den, ale brzy shledala, že není cesta úniku. Tohle si budu vyčítat do konce života, napadlo ji. Věděla že tomu tak skutečně je.
Přešla po zaprášeném starém pokoji, už po několikáté. Tom byl pryč a ona tu byla sama, tak osamělá se snad necítila po celý svůj život. Nebál se mě tu nechat, napadlo ji, to mi tak věří? Proč ne, nikdy sem mu nezavdala žádnou záminku nevěřit mi. Navíc stále naivně doufala, že ji Tom miluje, stejně vroucně jako ona jeho. Ne, tak to není, uvažovala dál, ví, že neuteču, mé těhotenství je mi mým vlastním vězením. Sedla si na potrhanou sedačku a vyčkávala návrat svého milence. Nečekala dlouho.
****
"Lili, miláčku, mohla by si sem jít,"
"Jamesi, co potřebuješ?" odpověděla mu rychle Lili. Byla uvelebená v pohovce a vůbec se jí nechtělo vstávat. Navíc ani moc nemohla, v devátém měsíci se člověk stává mírně nepohyblivý, jak Lili na vlastní kůži zjistila.
"Jamesi, je to opravdu tak důležité?" zkoušela to znovu, "necítím se moc dobře."
"Miláčku, věř mi a pojď, musíš to vidět." Radostný hlas jejího manžela jí napovídal, že by to měla být skutečně senzace a tak se odhodlala, vykulila se z křesla a belhala se do vedlejší místnosti, kde už na ni čekal James.
"Páni," vyhrkla Lili údivem.
"Líbí?"
"Je to nádhera!" Lili se nevěřícně rozhlížela po místnosti. Na krásných modrých tapetách byli vyobrazeny různé dětské ornamenty. Kobereček byl rozložený přímo pod honosnou postýlkou, na kterou bylo pověšených několik cinkátek a pár sušených květin. To nebylo však všechno, co se od minulé návštěvy změnilo. Celý pokoj byl už plně vybaven nábytkem, světlem, spoustou lampiček, modrými závěsy a hlavně všude v policích byli pečlivě urovnané kupy hraček.
"To všechno si udělal, zatímco jsem spala?" ptala se udiveně Lili, mezitím co chodila po pokoji a kochala se tou nádherou.
"Takže se ti to líbí," oddychl si zjevně James.
Celá usměvavá se na něj podívala, "hlavně aby se to líbilo i Harrymu."
Jejich pohledy se střetly a oba dva se vroucně a zamilovaně objali.
****
"Tome, už jsi zpátky? Myslela jsem, že to tu sama nevydržím. Tohle už mi nikdy nedělej. Rozuměl si mi!"
Jeho pohled se stočil k ženštině na gauči. "Jennyt, budeš si muset zvyknout, když mám práci! Vždyť víš, jak je to důležité, nemám čas se zaobírat takovými starostmi, jako je rodina," téměř ji okřikl.
Jennyt věděla, že to neměla říkat.
"Promiň," omlouvala se hned, "já jen, že se cítím tak osaměle, a nyní když mám těsně před porodem, je to pro mě tak těžké. Nevydržím to.
Upřeně na něj hleděla, v jejích očích byla prosba.
"Víš, kdybys mě pustil k mé rodině, alespoň na několik dní."
"Ne!"
"Ale Tome, má sestra je také těhotná, byla by to pro mě moc dobré." Zkoušela to znovu.
"Řekl jsem ne, tak ne! Opovažuješ se mi snad odmlouvat! Ty ženská hloupá! Nikdy odsuď už neodejdeš. A to, že je ta tvá hloupá sestra Lili těhotná, mi je naprosto jedno. Vrhl na ni svůj další zlý pohled. "A tobě by mělo taky. Říkala si přece, že chceš být semnou. Musela si vědět, že to znamená oprostit se od té své rodiny!
"Jennyt už o tom nikdy nebudeme mluvit! Rozumíš!"
Z koutku oka se jí protlačila slza, ale ihned ji skryla, aby si ji nevšimnul. Jen slabě kývla a dál mlčky seděla, hlavou jí běhalo tolik myšlenek, ale všechny byli jen bláhovými sny, o kterých v hloubi duše věděla, že už je nikdy nezažije.
****
"Je to holčička," pravila usměvavě porodní bába a podávala jí zubožené ženě na zpocené posteli, která se však taky vroucně usmívala. Když konečně poprvé chytla svoji dceru do náručí, ten pocit jí naprosto uzdravil. Jasná růž zaplavila její tvář, barva se jí vrátila, dech se zklidnil. "Ty má maličká," pravila zasněně její matka. "Tome, koukni se na ni, není rozkošná.
Dokonce i obávanému Lordu Voldemortovi změknul pohled. Na jeho tváři se vyrýsovalo něco, co by dokonce někdo mohl nazývat slabým úsměvem. "Má dcera," zakoktal se, "takže jsem dohodnutí?"
"Ano," odpověděla mu Jennyt, "bude se jmenovat Larisa.
****
"Je rozkošný," rozplýval se James. No tak Sirie, řekni, že je rozkošnej."
Oba dva se skláněli nad postýlkou a zkoumali toho drobečka, Lili odpočívala opodál.
"Ťuťu," šišlal na Harryho Sírius, hrajíc si s jeho drobnými ručičkami. "Ty jsi ale paládní klouček, celej po tátovi. Teda až na ty oči," mrknul na Lili, "ty máš celé po své mamince."
James se usmíval, nespouštěje pohled se svého novorozeného synka. Pak se ohlédl po Lili a uvědomil si, že je nějaká zaražená. Co to sní je, napadlo ho hned, vypadá smutně, nebo spíš jako by se přihodilo něco velmi neočekávaného a závažného. Hm, měla by mít radost, ale třeba jí není dobře, vyděsil se, třeba se jí něco stalo.
"Lili," přistoupil k ní něžně, "co se děje? Vypadáš nějak bledá."
"Víš Jamesi, pamatuješ si na moji sestru," promluvila konečně.
James strnul a i Sírius nad postýlkou přestal šišlat. Otočil se ke svým nejlepším přátelům a poslouchal.
"Co je sní," vyhrknul James odměřeně.
"Já jen, dostala jsem zprávu, že přesně dneska také porodila dítě. Holčičku. Já vím, že jste ji všichni dávno odsoudili, ale přece jenom, je to má sestra, pochopte to!"
" Lili," zapojil se do hovoru Sirius stejně odměřeně jako James, "uvědom si, prosím tě, že už to není dítě tvé sestry, je to dítě Lorda Voldemorta! Na to pamatuj!"
"Já Jennyt z ničeho neobviňuji! A vy byste také neměly," obořila se na ně, "Je to přeci jenom má jediná rodina a já stále věřím, že se nikdy nedala na jeho stranu. Musel jí nějak očarovat," hájila jí dál, "jinak by k němu nikdy nepřešla a už vůbec by se do něj nezamilovala! A navíc," div nekřičela, "to dítě za to nemůže, nemůže za to, kdo je jeho otec, je to má neteř a já ji budu vždy milovat stejně jako Harryho."
"Lili, láska zná mnoho podob, nikdy nemůžeme vědět, ke komu sní zahoříš! Jennyt měla smůlu, ale to nic nemění na tom, že už k nám nepatří, už se nikdy nevrátí." Odpověděl ji James, " i kdyby chtěla, on by ji nepustil ke svým úhlavním nepřátelům. A co si asi myslíš, že s toho děvčete vzejde, jestli bude vychovávané samotným Pánem zla! Hm," střelil po ní James nevrlý pohled.
O tom sem si s tebou právě chtěla promluvit," řekl trochu klidněji Lili, "nemůžu dopustit, aby to maličké vyrostlo s ním, nemůžu dopustit, aby Jennyt zůstala po jeho boku. Ne Jamesi, nenechám v tom svoji rodinu." Vpíjela se do něj svým upřímným pohledem, který by přesvědčil snad každého.
"Sama se tak rozhodla," přidal se do toho znovu Sirius, "nemůžeme jí pomoct."
"A v tom se právě mýlíš. Ona naši pomoc potřebuje a my jí ji poskytneme! Jamesi," pohlédla na svého chotě, "Siriusi," stočila se k rodinnému příteli, "nenechejme ji v tom. Prosím."
"Nevím Lili, nevím, co ti mám říct. Musím si to rozmyslet, i kdybychom jí chtěli pomoct, lehko se to řekne, ale mnohem hůř učiní. Nebude to tak snadné." Odvětil zamyšleně James.
"Nechám ti čas, aby sis to pořádně promyslel. Ale stejně je to divné," přemýšlela dál Lili, "porodili jsme úplně ve stejný den. Harry, ty můj drobečku, tak ty máš sestřenici, úplně stejně starou, jako ty," konejšila dítě Lili.








Další kapča§!!!!!:o)
Juchu první koment..muhehe..-..:XD:o)